Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Neonikotinoidy ve vodních ekosystémech a jejich vliv na necílové organismy
STROUHOVÁ, Alžběta
Neonikotinoidy jsou jednou z nejnovějších tříd pesticidních látek, používaných v zemědělství jako insekticidy. První neonikotinoidy byly používány od začátku devadesátých let, pro svou nízkou toxicitu pro obratlovce se staly velmi oblíbenými a široce používanými po celém světě. Vzhledem k nízké toxicitě pro standardní testovací organismy hrotnatku velkou (Daphnia magna) a pstruha duhového (Onchorhynchus mykiss) byly také považovány za málo toxické pro vodní organismy, studie z poslední doby však ukazují opak této domněnky. Dílčím cílem této studie byl, mimo shrnutí dosavadních poznatků o neonikotinoidech ve vodních ekosystémech a jejich vlivu na necílové, zejména akvatické organismy, také důkaz toxicity neonikotinoidového přípravku CALYPSO 480 SC, který obsahuje 48 % thiaclopridu. Pro dokázání toxicity byly použity tři druhy raků rak červený (Procambarus clarkii), rak mramorovaný (Procambarus fallax f. virginalis) a rak ničivý (Cherax destructor) a hrotnatka velká. K posouzení toxicity Calypsa byly použity akutní testy toxicity na racích a akutní imobilizační test na hrotnatkách. Doba expozice organismů v testech byla 96 a 48 hodin. Nejcitlivějšími se ukázali juvenilní jedinci raků, jejichž 96hLC50 se pohybovala mezi 0,52 a 1,6 mg/l, 96hLC50 pro starší raky byla v rozmezí 1,94 a 27,3 mg/l. Hodnota 48hEC50 pro hrotnatky byla 32,7 mg/l. U raků byly mimo mortality pozorovány také změny v chování organismů, mezi nejčastější změny patřilo snížení agresivity, zpomalení pohybů končetin a žaber a následně i dýchání, otáčení raků na záda, apatie organismů a následné úhyny.
Změny biochemických ukazatelů u ryb v souvislosti se zvýšenými koncentracemi dusitanů ve vodě
PODLESNÝ, Martin
Cílem této práce bylo posouzení vlivu dusitanů na ryby na základě změn vybraných biochemických ukazatelů. Sledování bylo prováděno formou testů akutní toxicity na pstruhu duhovém (Oncorhynchus mykiss) a sumci velkém (Silurus glanis) a subchronické toxicity (růstový test) na pstruhu duhovém (Oncorhynchus mykiss). Teoretická část je zaměřena na toxikologii vodních živočichů a na hodnocení toxicity látek a přípravků pro vodní organismy. Dále jsou zde uvedeny bližší informace o dusitanech, konkrétně o jejich výskytu a zdrojích ve vodním prostředí, o mechanismu jejich příjmu a toxickém působení na ryby, včetně faktorů, které jejich toxicitu ovlivňují. V praktické části je uvedena metodika a výsledky testů akutní toxicity na pstruhu duhovém a sumci velkém a subchronického testu na pstruhu duhovém. Na základě výsledků testů akutní toxicity byly stanoveny hodnoty 96hLC50 pro pstruha duhového (96hLC50 = 11,2 mg.l-1 NO2-) a pro sumce velkého (96hLC50 = 15,3 mg.l-1 NO2-). Subchronický test toxicity, při kterém byl pstruh duhový vystaven po dobu 28 dnů dusitanům v koncentracích od 0,01 až 3,0 mg.l-1 NO2-, prokázal zvýšení koncentrace glukózy a snížení koncentrace draslíku v krevní plasmě u všech pokusných ryb. Nejvyšší koncentrace dusitanů (3,0 mg.l-1 NO2-) vyvolala 42 % inhibici růstu a 65 % mortalitu ryb. Kumulace dusitanů v krevní plasmě pokusných ryb byla prokázána po expozici dusitanům v koncentracích 0,6 až 3,0 mg.l-1 NO2-.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.